Infiltrace Školy Aria do ÚSTR v roce 2016

Původní komentář CENTRA PRO DOKUMENTACI TOTALITNÍCH REŽIMŮ:

Centrum pro dokumentaci totalitních režimů

V ÚSTR nyní pracuje celé vedení někdejšího spolku Škola Aria (Pavel Ryjáček, Václav Tollar, Ondřej Matějka, Kateřina Volná a Jakub Stránský). Obsadili převážně vedoucí místa.

Původní příspěvek z médií:

„28.02.2011
Škola Aria sdružuje talentované mladé lidi
Autor: Dalibor Krejčí  Kategorie: Studentský servis

Již bezmála dvacet let se pedagogové Školy Aria zaměřují na práci s talentovanou mladou generací, ve kterou vkládají naději, že se stane hybnou silou české občanské společnosti

 Občanské sdružení Škola Aria v České republice působí od roku 1992. Založil ji rozhlasový publicista a pedagog Pavel Ryjáček. Za úkol si dává sdružovat zajímavé a vůdčí osobnosti mladé generace, kterým se lektorský sbor snaží rozšířit obzory v humanitních tématech na poli filozofie, politiky nebo umění. Osu aktivit sdružení představují víkendová konzília, jichž se účastní hosté zvučných jmen. Pozvání sdružení přijali například publicista Ivan Medek, politik Přemysl Svoboda, senátor Jiří Zlatuška nebo filozof Ladislav Hejdánek. Podle lektora sdružení Václav Tollara se aktivit účastní na sedmdesát studentů středních a vysokých škol z celé České republiky. Jsou to většinou studenti, kteří prošli přísným celorepublikovým sítem výběrového řízení.

Hostem konzilia byl i bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda.

Přestože se cíle a náplň aktivit mohou zdát bohulibé, vzbuzuje Škola Aria mezi některými svými bývalými členy silné antipatie. „Škola Aria je pro mne typickým příkladem toho, jak každý pokus o oddělení elity od zbytku musí skončit jemně řečeno poněkud rozpačitě,“ píše blogerka Lucie. Členy lektorského sboru obviňuje z manipulátorských praktik a ovzduší školy označuje jako zakomplexovaně elitářské. Podobné zkušenosti potvrzuje i jednadvacetiletá  studentka vysoké školy, která z obav o reakce ve svém okolí chce zůstat v anonymitě. „Zpočátku jsem to vnímala jako ohromnou prestiž, že mohu být mezi tolika inteligentními a schopnými vrstevníky, ale pak ze mě euforie opadla. Mladí lidi se tam měli snahu uzavírat, žít druhý život navzdory většinové společnosti, která jim nerozuměla. Poznala jsem také mnoho Ariánů, kteří na konziliích žili v ustavičném stresu z kritiky a výsměchu za své výkony. Přátelské ovzduší tu rozhodně nepanovalo,“ popisuje nezdravou vykořeněnost, kterou v kolektivu cítila. Podle lektora Tollára je negativních reakcí na činnost sdružení minimum. „Není v našich silách zavděčit se všem. Činnost Školy Aria s sebou nese určité nároky, je ale především dobrovolná,“ oponuje kritice Tollár.

Klíčová slova: Škola Aria, vzdělávání, studentské aktivity“