(souhrnný překlad článku z 9. prosince 2017 a 28. června 2018)
Jednou z mála věcí, kterou mají lidé v tomto světě a nikdo jim ji nemůže vzít, je jejich příběh. Zkušenost, kterou si někdo prošel, síla, kterou nabyl, a naděje, kterou může dát ostatním tím, že svůj příběh bude sdílet – to je zkrátka překrásná věc. Nehledě na to, jak to může být zrádné, se člověk ze všeho toho zmatku, který se dnes děje, může něco naučit. A jediným způsobem, jak se toto ponaučení může objevit je, když se lidé stanou dostatečně otevřenými ke sdílení své zkušenosti. Kupodivu je lidskou přirozeností přikrýt naše zkušenosti hanbou, vinou a obviňováním. Následkem toho nese velká skupina lidí na svých bedrech toto těžké břímě, až je pak téměř nemožné se rovně postavit se sebedůvěrou, která je nezbytnou součástí k přežití a úspěchu v moderním světě.
Pokud byste navštívili sídlo organizace Bhakti Marga, zvané Shree Peetha Nilaya, setkali byste se s mnoha příjemnými a úžasnými lidmi, skvěle chutnajícím vegetariánským jídlem, dobrou pohostinností a s množstvím dobré hudby a zábavy. Nyní se však zdá, že se na obzoru objevuje také temná strana, obzvláště pak u těch, na které je pohlíženo jako na vzory či na ty, co mají moc. Odporná a krutá pravda, která číhá v této organizaci, by neměla být dávána na vrub obyčejným lidem, ale přímo vedoucímu této organizace, Svámímu Vishwanandovi. Nikdo nemůže prohlásit, že všechny příběhy, které byly vyneseny na povrch v roce 2008, byly pravdivé, ale jako lidské bytosti si musíme klást otázku: „Kde se všechny tyto příběhy vzaly?“
Moje jméno je Miles Witt a nejsem úplně typická osoba, která by spadala do kategorie obětí znásilnění. Jakožto dvoumetrový hráč ragby jsem se velmi styděl za svou zkušenost, protože co jiného může více poškodit mou mužnost? Potlačil jsem své trauma tím, že jsem jej rok ignoroval, dokud dáma jménem Nicole Braddock Bromley nepřišla na mou univerzitu jako hostující řečník a neudělala dvoudenní workshop založený na jejím životním příběhu a knize Hush („Pšt!“). Kniha byla o sexuálním zneužití a pomoci těm, kteří byli zneužiti. Hlavní poselství bylo, jak je otevřenost nejlepším lékem pro životní traumata, obzvláště sexuální zneužití.
Organizace známá jako Bhakti Marga je vedena známým mahamandaleshwarem Svámím Vishwanandou. Jeho hnutí je velmi podobné tomu Oshovu, pokud znáte minisérii na Netflixu Wild, Wild Country. Mezi tímto pořadem a Bhakti Margou existuje mnoho podobností. Jeho poselství vypadá velmi silně a dojímavě, ale to, co existuje společně s jeho učením lásky a světla, je velmi nechutné. Mám už dost skrývání tohoto před světem, všichni si přinejmenším zaslouží vědět, co se děje.
Začátek toho, jak jsem objevil Vishwanandu, byl paradoxně výsledkem jednoho z nejlepších rozhodnutí v mém životě; když jsem se stával střízlivým. Byl jsem alkoholikem, ale také jsem pravidelně užíval těžké drogy jako kokain, LSD, extázi… Byl jsem natolik závislý, že se to stalo mým životním stylem a berličkou, která mi pomáhala překonat bolest, kterou jsem si v sobě nesl z toho, co jsem prožil během svého dětství. Poté, co jsem přestal s braním omamných látek, začal jsem s hledáním. Nebyl jsem si jistý, co hledám, ale dal jsem do toho vše! Všechno to začalo jógou, která pak vedla k meditaci. Jakmile jsem přišel na chuť tomuto novému koníčku, kontaktoval jsem naše rodinné přátele, kteří mě nakonec nasměrovali k oblastnímu koordinátorovi Bhakti Margy v USA. Je to šílené, jak se může něco tak temného nacházet přímo před vaším dvorem. Během 3 měsíců, co jsem vystřízlivěl, a pak slyšel o duchovním učiteli Svámím Vishwanandovi, jsem se rozhodl odletět do Německa, protože jsem opravdu neměl co ztratit.
Ze začátku byl Vishwananda velice milý, příjemný a radostný. Choval se ke mně velmi vstřícně tím, že mne často zval do svého „bungalovu“ na večeři. Dával mi mnoho povzbuzujících slov a velmi na mne naléhal, abych zůstal. Z toho, jak jsem to pochopil já, se takovému chování netěší hned každý, ale pokud se to děje, pak mladým mužům. Když se na to podívám zpět, scény v bungalovu byly velmi patriarchální; při obědu nebo večeři tam nikdy s námi nebyla žena, pouze muži.
Jeden klíčový aspekt tohoto příběhu, který nedovedu plně zdůraznit, je rozměr, jakým lidé, kteří žijí v ašramu, věří, že Vishwananda je Bůh. Byly mi sděleny historky, jak lidi vyléčil, přivedl zpátky k životu, manifestoval sochy ze svého hrudníku, a seznam pokračuje dále a dále. Umí číst myšlenky. Jeho následovníci věří, že Vishwananda je vtělením Krišny, Krista, Buddhy a ještě dalších. On. Je. Bůh!
Než jsem se nadál, prošel jsem zasvěcovacím procesem pro tuto sektu, který zahrnoval spirituální ceremonie a obřadní poklepání na obě ramena. Chtěl bych ujasnit, že to byla zcela má volba stát se zasvěcencem, a opravdu jsem věřil, že tímto budu spasen a chráněn samotným Bohem.
Zde je krátký popis osudného okamžiku, aniž bych to popisoval příliš barvitě.
Jednoho večera během večeře Vishwananda požádal pár lidí, aby najednou odešli. Z ničeho nic jsme spolu jen on a já. Vzal mne dozadu do svého pokoje pod tvrzením, že mi chce něco ukázat. Šel do koupelny a vrátil se pouze v županu. Dal svou ruku nad mou hlavu, zašeptal „požehnání“ v cizím jazyce a pak prohlásil, že nyní se ho mohu „dotýkat všude“. Byl velmi neodbytný v tom, kde chce být dotýkán, a v tu chvíli jsem se bál neudělat to, co si Bůh přeje, musel jsem. Pak mne otočil a užil si své. Nikdy jsem nebyl sexuálně přitahován k mužům, ani jsem si nepřál, aby se něco takového stalo. Byl jsem zcela zmanipulován a měl vymytý mozek. Takže, plný strachu, neprotestoval jsem proti samotnému Bohu.
Na druhou stranu, lidé uvnitř organizace by řekli: „Vše, co dělá, je pro vaše zdokonalení, i pokud je to nevhodné.“
Po menším pátrání jsem zjistil, že v roce 2008 došlo k velké krizi v organizaci a to vše kvůli sexuálním vztahům Vishwananady s tzv. „oddanými v celibátu“. Jakmile se toto stalo v organizaci veřejně známé, Vishwananda uvolnil všechny své následovníky, pokud si to přáli. Co však nedává smysl je to, že zřejmě nikdy nedošlo k žádným právním krokům. Proč tomu tak bylo si nejsem jistý. A ti, kteří přečkali tuto dobu, nyní znají a přijímají to, co Vishwananda dělá se svými oddanými. Tito následovníci jsou vnímáni jako ti, co prokázali „skutečnou oddanost“ k mistrovi.
Můj příběh je vyjádřený jednoduše, je skutečný a mohou k němu mít blízko ti, kteří si v životě prošli strašlivými zážitky. Tím, že jsem jej vynesl světlo, které je široce vnímáno, si myslím, že by mohlo být možné zabránit tomu, aby se to stalo v budoucnu ostatním.
Vím, že nejsem jedinou obětí, vím, že vás existuje více, kteří jste zažili stejnou bolest jako já. Doufám, že sdílením tohoto inspiruji minimálně jednoho dalšího, který vystoupí a zveřejní, že to, co Vishwananda dělá za oponou, není v pořádku.
—
(26. října 2019)
Ahoj všichni,
Obdržel jsem množství e-mailových zpráv od dalších z vás, co buď prožili podobný zážitek během doby, kdy byli následovníky Vishwanandy, anebo znají někoho, kdo takový zážitek měl též. Vzhledem k respektování vašich přání jsem nesdílel vaše jméno nebo příběh, protože existují důvody bát se promluvit veřejně a existuje mnoho ponížení, které je spojeno s tímto typem zkušenosti. Povzbuzuji všechny, aby předstoupili se svým příběhem. Vím, že takových jako já je minimálně 16. Nemusíte s tím mít spojené své jméno, ale potřebujeme více hlasů, statečných hlasů, abychom mohli váš příběh sdílet anonymně. Prosím, kontaktujte mne, pokud máte jakékoliv otázky – jsem obklopen velkou podporou a jsem si zcela jistý, že vám mohu pomoci.
Společná síla našich hlasů je to, co povede ke změně.
Zdraví
Miles